Již v závěru minulého školního roku jsme vás informovali o našem snažení navázat kontakty se školami v jiných evropských zemích. Podařilo se a náš společný česko-dánsko-welšský projekt dostal požehnání jak od Národní agentury Socrates v Praze, tak i následně v konečném mezinárodním jednání Národních agentur všech zúčastněných zemí.

V září se tedy začne odvíjet nit z úplně nového tříletého klubka, které by ani tak nemělo prvoplánově přispět k rozšíření znalostí cizích jazyků u našich žáků, ale spíše by je mělo zavést na cestu sebevědomějšího a bezprostřednějšího využívání těch jazykových znalostí a dovedností, kterými už vládnou. Společným dorozumívacím jazykem pro nás a naše zahraniční přátele bude angličtina, která je ve všech zúčastněných školách vyučována jako cizí jazyk.

Příprava celého projektu zabrala téměř rok a jeho obsah je pečlivě sestaven tak, aby naši žáci poznávali nejprve sami sebe navzájem (e-mail, dopisy, …) a pak se teprve zaobírali podrobnostmi o geografických, historických, kulturních a jiných atributech našich partnerů. Konkrétní témata, která nás v tomto školním roce čekají, jsou zaměřena na jednotlivce (To jsem já), rodinné i tradiční oslavy oficiálně uznávaných svátků (Vánoce, Velikonoce) a seznámení se s cizím školním prostředím (Moje škola). Způsoby zpracování těchto témat jsou samozřejmě odlišné – jednou půjde o výrobu knížeček (tzv. bukletů), podruhé o videonahrávku, která představí celou naši školu, a jindy zase budeme zpívat jednu písničku ve čtyřech světových jazycích. Toto jsou jenom takové zlomky různých plánovaných aktivit, na kterých chceme ukázat rozmanitost a šíři celého projektu. Žáci se tedy nebudou vyžívat pouze jazykově, ale i výtvarně, hudebně, herecky, technicky apod.

O průběhu naší zahraniční spolupráce vás budeme příležitostně informovat. Přejeme si, aby tato novinka v naší škole sklidila zájem žáků i jejich rodičů, aby přinesla všem kýžený prospěch a tím i milou satisfakci nám, kteří jsme se na přípravě projektu podíleli.

Jana Prokopová

O našem „Přátelství ve znamení tuleně“ (jak volně překládáme název našeho mezinárodního projektu) jsme vás již na našich webových stránkách informovali. Dnes už máme za sebou pomyslný výstřel ze startovací pistole a naše zahraniční spolupráce zahájila svoji první třetinu (tzn. školní rok 2004/2005).

Ve dnech 10. – 13. 11. 2004 se zástupci všech partnerských škol sešli na první pracovní schůzce, která se uskutečnila v dánském přístavním městě Esbjerg. Naši školu zastupovali ředitel školy J. Pospíšil a učitelky J. Prokopová (2. stupeň) a R. Šteflová (1. stupeň). Byly konkretizovány cíle 1. roku trvání projektu a určeny přesné termíny plnění jednotlivých úkolů.

Nejbližšími aktivitami, které nás v dohledné době čekají, bude výroba tzv. bukletů (miniknížeček, ve kterých každý žák představí co možná nejpodrobněji sám sebe – žáci 5. ročníků) a výměna informací o národních zvyklostech týkajících se slavení Vánoc v jednotlivých zúčastněných zemích (žáci 6. a 7. ročníků). Naše „vánoční poznávání“ vyvrcholí posezením u mezinárodně nazdobeného stromečku (ve všech partnerských školách proběhne současně 17. 12. 2004 v 11.00 hod.), kde si budeme nejen povídat o zvycích našich přátel, ale i poslouchat cizojazyčné verze (dánskou, welšskou a anglickou) koledy Tichá noc, jejichž nahrávky (nazpívané našimi žáky) si do zmíněného termínu vyměníme společně s vlastnoručně vyrobenými vánočními ozdobami typickými pro tu kterou zemi. Úkolů a s nimi spojené práce nás tedy čeká dost a dost. O tom, jak se s ní vypořádáme, vás opět budeme informovat.

V tuto chvíli nám to nedá, abychom se nezmínili alespoň o některých momentech naší návštěvy v Dánsku. Už proto, že bychom v budoucnu rádi s našimi žáky vyjeli do některé z partnerských zemí. Možná, že by to mohlo být právě Dánsko?! A co že nás to tam tak zaujalo? V první řadě pořádek a čistota, které na nás dýchly ještě před přistáním v Billundu (60 km od Esbjergu) a provázely nás na všech ulicích, v obchodech, restauracích, sociálních zařízeních, ale hlavně – i ve škole (Kvaglundskole), která byla naším cílem. Po zjištění, že ani učitelé, ani žáci se ve škole bez ohledu na počasí nepřezouvají, se naše fascinace čistotou změnila v nepředstíraný údiv žasnoucí nad tím, jak je možné takové množství koberců (!), kterými jsou podlahy školy pokryty, udržet v takové čistotě! Odhozený papír, rozšlapané brambůrky nebo nenápadně nalepená žvýkačka – to jsou věci, se kterými se běžně setkáváme u nás, tam jsme měli buď štěstí, nebo je Dánsko skutečně co do kultury jednotlivce dál než my!

To, co se bude bezesporu líbit našim žákům, je dánský výchovně vzdělávací systém, ve kterém se neznámkuje a žáci skládají zkoušky jednou za dva roky. To může prvoplánově působít velice líbivě (obzvláště pro děti), ale stále ještě v porovnání znalostí žáků různých evropských zemí zaujímá české školství čelní pozice. Což – aspoň podle nás – o něčem svědčí!

Triádu zajímavostí z naší návštěvy bychom mohli uzavřít konstatováním, že takřka každý Dán hovoří skvěle německy, téměř každý se výborně dorozumí anglicky a aspoň okrajové znalosti nějakého dalšího jazyka jsou naprosto normálním jevem, který v našich poměrech je stále ještě dost ojedinělý, ale doufáme, že právě naše účast v mezinárodním jazykovém projektu by mohla být tím „spouštěcím faktorem“, který pomůže v našich žácích vzbudit chuť ke studiu cizích jazyků.